Hamas

Hamás 

Slovo "Hamás" znamená "Nádšení" a zároveň jednotlivá  pismena tohoto výrazu představují zkratku: Harakat Al-Muqáwama Al-Islámíja, což znamená Hnutí Islámského odporu. 

První  intifáda a založení Hamásu 

Jako zakladatel tohoto hnutí je uváděn Šajch Ahmad Jásín. Den 8. prosince roku 1987 představuje počátek první intifády a literatura Hamásu označuje tento datum jako den zrození organizace, i když k ustavujícímu shromáždění došlo dne 9. prosince a příslušné prohlášení bylo vydáno až 11. prosince v Gaze a 14. prosince v Zajordání. Propagandistický záměr tohoto posunu a datování vzniku Hamásu má jasný ideologický cíl. Má se tím navodit dojem, že přechod k ozbrojeným povstání byl dílem Muslimského Bratrstva, které by tak dalo základní impuls k první intifádě. Ve skutečnosti ale intifáda začala kvůli celé serii událostí, na něž nemělo Muslimské Bratrstvo žádný zvláštní vliv.

Událostmi, které způsobily intifádu byly:

- za prvé  - nespokojenost obyvatelstva s diplomatickou strategií OOP,

- za druhé  - rozčarování nad pasivitou ostatních arabských zemí, která se projevila na setkání vrcholných představitelů v Ammanu v roce 1986,

- a za třetí  - konečně k intifádě příspěla také arogance izraelských okupačních sil.

V dalších měsících se Hamás stal organizací, která zaštit'ovala válnou část aktivit Muslimského Bratrstva v Palestině.

Hamás se zrodil jako součást sítě mezinárodního islámského fundamentalismu, jeho historie je nerozlučně spojena s Muslimským Bratrstvem, které má svou největší základnu v Palestině, a od roku 1988 v zásadě platí, že aktivity Muslimského Bratrstva jsou v Palestině řízeny a koordinovány Hamásem. Ve svém programu Hamás hovoří o vybudování islámského státu a obnově Chalífátu. Hlavní pozornost je věnována tématu posvátnosti palestinské půdy a nezbytnosti odstranění izraelského státu.

Po dlouhém přípravném období se palestinská odbočka Muslimského Bratrstva v souvislosti s první intifádou vydala cestou ozbrojeného radikalismu. Uvedené postoje a způsoby jednání mají  především náboženské motivace. (Hamás : islámský terorismus ve Svaté zemi / Massimo Introvigne - Praha : Vyšehrad, 2003) 

Statut Hamásu 

Statut, pochazející  ze dne 18. srpna 1988 je dokumentem, který představuje typický  výraz islámského fundamentalismu. V osmém článku se můžeme dočíst, že pro Hamás je: "Alláh jako poslední cíl, Prorok jako Hlava, Korán jako konstituce, Džihád jako metoda, smrt pro Alláhovou slávu je nejžhavější touha". Boj za osvobození Palestiny od izraelské okupace je představen nikoli jako národní záležitost Palestinců, nýbrž jako povinnost každého muslima, at' už žije v jakékoli země, protože palestinská zamě je posvátná.

Hamás odmítá  účastnít se jakýchkoli diplomatických iniciativ za účelem dosažení  míru a odmítá účast na jakýchkoli mírových konferencích.

Statut Hamásu také odhaluje, jakou budoucnost má mít společnost v osvobozené Palestině, která by měla být striktně islámská. Mělo by rovněž dojít k obnově Chalífátu.

Hamás se rovněž zavazuje k tomu, že bude šířit takovou interpretaci historických událostí, aby se mezinárodní společenství dozvědělo pravdu o židovském komplotu. Článek 22 statutu obsahuje tvrzení, podle něhož by Židé měli být v pozadí Francouzské revoluce, revoluce v Rusku, dále se také v článku 22 dočteme, že Židé zorganizovali První Světovou Válku, aby tak vyvratili Chalífát, a že zorganizovali Druhou Světovou Válku, z níž výšli s pohadkovým bohatstvím, protože obchodovali se zbráněmi. Židé měli rovněž nařídit, aby vznikla OSN, jejímž prostřednictvím nýní ovládají svět.

Hamás dále prohlášuje, že je přípraven spolupracovat s jakoukoli islámskou organizací. Pokud se jedná o poměr k OOP, ve statutu se můžeme dočíst, že na jedné straně "OOP je Hamásu blížší, než kterákoli jiná organizace, jsou tam jejich příbuzné a přátelé", na druhé stráně se ve statutu Hamásu tvrdí, že OOP podléhla západní ideologické invazi. Také OOP byla kritizivána ze strany Hamásu, že chce z Palestiny učinit sekularizovaný stát, že měla nedostatečně účinné akce intifády a že pak uznala právo Izraele na existenci, rezoluce OSN a odsoudila terorismus. (Hamás : islámský terorismus ve Svaté zemi / Massimo Introvigne - Praha : Vyšehrad, 2003, příloha - Statut Hamásu) 

Hamás a násilí 

Vznik Hamásu rovněž přínesl změnu dosavadní taktiky Muslimského Bratrstva vůči izraelské okupaci. Intifáda znamenala každodenní zkušenost střetů povstalců s izraelskou represivní mocí.

Znalci poměrů  v Pásmu Gazy v 80. letech se shodují v názoru, že Ahmad Jásín nikdy nepochyboval o smyslu ozbrojeného boje proti Izraeli.

Jásín už  v roce 1983 zformoval dvě polovojenské skupiny: Al-Madžd (sláva) a Al-Mudžáhi-dún (boží bojovníci). Po několika akcích těchto skupin byl však Jásín zatčen a obviněn z podvratné činnosti, přechovování zbraní a výzev k džihádu s cílem zničit Izrael. (Náboženství v boji o Palestinu : judaismus, islám a křesťanství jako ideologie etnického konfliktu / Miloš Mendel - Brno : Atlantis, 2000)

Běhěm prvího roku intifády hnutí Hamás vytvořilo tři organizačně  propojená křídla: politické, zpravodajské a vojenské. Právě poslední složka se později do jisté míry odtrhla a mnohé násilné akce proti Izraeli prováděla nazávisle na politickém rozhodnutí Hamásu a Jásína osobně. Tomu vzorem je založení tajné organizace Izz Al-Dína Al-Quassáma "Černá ruka". Cílem této skupiny bylo výhnat ze země Btiry a sionisty, a potrestat místní "rodovou šlechtu" za neislámský způsob života. At' už se vojenské křídlo Hamásu nazyvalo jakkoli, bylo záhy Izraelem obviněno z únosů a vražd několika izraelských vojaků, osadníků a Palestinců, které se s intifádou nechtěli dostatečně identifikovat. Proto v roce 1989 Jásín byl podruhé odsouzen na 15 let, ale teprve byl propouštěn v roce 1997 v rámci náplňování izraelsko-palestinských dohod z Oslo. Běhěm svého vězení se Jásín snažil zůstát ve styku s realitou a prostřednictvím svých znamých vydával zásadní stanoviska k dalšímu vývoji povstání. Běhěm osmi let, kdy byl Jásín ve vězení se do čela Hamásu postavili mladší lidé, převážně intelektualové, kteří mu vtiskli radikálnější tvář. Jásínova role ve hnutí byla stále symboličtější, zatímco mladší aktivisté se soustředili na násilné formy boje.

Důležitým impulsem pro zvýšení popularity a povelem k násilné činnosti byl souhlas OOP s účastí na madridské konferenci v roce 1991, jež byla počátkem mírového procesu. Projevem nesouhlasu byla eskalace násilných akcí včetně sebevražedních atentátů, při nichž umírali izraelští civilisté.

Zásadní  vliv na radikalizaci Hamásu však měly události z 25. února 1994, kdy dr. Baruch Goldstein z židovského sídliště Kirjat Arba zastřelil v Ibráhímově mešitě v Hebronu 29 modlicích se muslimů a při následujících demonstracích armáda zastřelila několik dalších lidí v hebronských ulicích. V rozhorčeném prohlášení vedení Hamásu slibilo, že osadníci zaplatí za svůj masakr krví svých srdcí.

Dne 6. dubna, přesně 41 den po masakru, uskutečnily Quassámovy oddíly první část své odvety. Na autobusové zástavce ve městě Afula zahynulo sedm lidí, když se mezi ně vmístil mladík s vybušninou na těle. O týden později zemřelo při podobném atentátu pět Izraelců ve městě Chadera.

Serie atentátů pokračovala, aniž byla izraelská policie a kontrarozvědka schopna jejich strůjce dopadnout. Ukázalo se, že Hamás je schopen trvale ohrožovat místa v samém Izraele a použivá přítom taktiky, jíž nelze předcházet. Během léta 1994 bylo v Pásmu Gazy i na Západním břehu zabito několik izraelských vojaků.

Největší vlnou takových teroristických útoků však zorganizoval Hamás v lednu a únoru 1996, jejich obětí bylo 58 civilistů.

Po celý  rok až do podzimu roku 2000 se útoky zaměřovaly pouze na jednotlivé  izraelské vojaky, nebyly však organizovány žádné velké sebevražední teroristické  akce proti civilnímu obyvatelstvu. Ale na jaře roku 2001 se na scéně zase objevila celá řada sebevražedních atentátníků. V tomto roce bylo takových útoku celkem 21.

Prostřednictvím těchto atentátů se Hamás pokusil zařádit do proudu druhé intifády, která se rozpoutala po události 28. září 2000, kdy techdejší vůdce opozice a pozdější premiér státu Izrael Ariel Šaron v doprovodu početné tělesné stráže navštívil místo někdejšího Jeruzalémského Chrámu, kde se nacházejí také muslimské svatyně. Palestinci tento čin interpretovali jako jasnou provokaci. Šaronovo gesto bylo však jen záminkou k rozpoutání druhé intifády, která se přípravovala již několik měsíců. (Hamás : islámský terorismus ve Svaté zemi / Massimo Introvigne - Praha : Vyšehrad, 2003) 

Hamás po 11. září 2001 

V deklaracích USA po 11. září 2001 jsou prohlášení, že nový  impuls k pokračování mírového procesu v Palestině musí  být spojen s bojem proti mezinárodnímu terorismu. Tím vlastně byly vyprovokovány reakce ze strany Hamásu, který opětně přistoupit k sebevražednému terorismu. Cílem takových útoku se od prosince 2001 staly především restaurace. Sebevražedné útoky pokračovaly i celý rok 2002. (Hamás : islámský terorismus ve Svaté zemi / Massimo Introvigne - Praha : Vyšehrad, 2003)

Od května 2003 do března 2004 Hamás zorganizoval ještě 11 útoků, obětí  se stali 144 lidí. Izrael rozpoutal hon na vůdce Hamásu a na jaře roku 2004 během jednoho měsíce izraelské letectvo likvidovalo duchovního vůdce Ahmeda Jásína a jeho nástupce Abdele Aziza al-Rantisi.

Poslední  velkou akcí, která předcházela příměří, bylo napadení  jihoizraelského města Beerševa, v důsledku zahynulo 16 lidí  a více než 100 lidí bylo zraněno. (http://www.newsru.com/world/31aug2004/2bus.html)

Od srpna 2004 se organizace nedodržovala příměří. 25 června 2006 teroristé  Hamásu napadli izraelské vojenské stanoviště a unesli izraelského vojáka Gilada Šalita. Vedení Hamásu požádalo vládu Izraele, aby za jednoho izraelce vydalo tisíc palestinských vězňů, včetně teroristů. Izrael tuto nabídku odmitl, nicméně o této otázce stále jednájí. (http://news.israelinfo.ru/politics/31626) Gilad Šalit je dodnes v zajetí Hamásu.

Rostoucí  popularitě Hamásu významně přispělo stažení izraelských vojsk z Gazy v roce 2005. Když v únoru 2006 v palestinské samosprávě konaly volby do Palestinské legislativní rady, Hamás získal 73 ze 133 křesel. (http://www.lenta.ru/story/palestine/) Vzhledem k tomu, že program Hamásu zahrnuje zničení státu Izrael a jeho nahrazení islámskou teokracii, jeho vedení, když se dostalo k moci, odmítlo přijmout dříve podepsané dohody s Izraelem odzbrojit své bojovníky. Jako výsledek, několik států, které dříve financovaly Palestinskou Autonomii, začaly je ekonomicky bojkotovat. (http://www.nytimes.com/2006/02/27/international/middleeast/27mideast.html?ex=1298696400&en=25164615c0b5f11c&ei=5090&partner=rssuserland&emc=rss)

Po stažení  Izraelem vojsk z Gazy, Hamás začal prudce zvyšovat své vojenské  síly.

Úspěchy Hamásu příspěly, na jedné straně, k rozporu s Fatahem, který již formoval legitimní bezpečnostní síly a měl podporu USA a Evropy, na druhé straně - ke zhoršení konfrontaci s Izraelem. (http://www.gazeta.ru/2006/12/15/oa_226601.shtml)

V únoru 2007 mezi vůdci Fatahu a Hamasu došlo ke souhlasu a byla vytvořena koaliční vláda. Mezinárodní společenství opět požadovalo, aby nová vláda Palestinské správy uznala Izrael, odzbrojila bojovníky a zastavila násilí. Nicméně tripartitní jednání mezi USA, Palestinskou samosprávou a Izraelem skončilo marně.

V červnu, Hamás vojensky převzal moc v pásmu Gazy, a uvedl, že chce vytvořit tam islámský stát. V odezvě, 14. června předseda palestinské  samosprávy a Fatáhu Mahmúd Abbás oznámil rozpuštění vlády, vyhlášení v autonomie mimořádného stavu a vzal veškerou moc do svých rukou. (http://rus.newsru.ua/world/15jun2007/gospodstvo.html#2)

V důsledku vypuknutí krveprolitní občanské války o moc, Hamás udržel svou pozici pouze v pásmu Gazy, zatímco na západním břehu Jordánu, moc udrželi stoupenci Mahmúda Abbáse. Mahmúd Abbás na západním břehu Jordánu vytvořil novou vládu a přiznal bojovníky Hamásu za "teroristy."

Po šestiměsíčnímu příměří, které trvalo od 19. června do 4. listopadu 2008 začala nová eskalace konfliktu, ve kterém strany byly obviněny ze vzájemných provokací. To vedlo k tomu, že 27 prosinci 2008, začal Izrael v pásmu Gazy ve velkém měřítku vojenskou operaci "Lité olovo".

Podle Izraele cílem operace bylo zničit vojenskou infrastrukturu Hamasu, a zabránit raketovým útokům na izraelské území. 

Operace byla zahájena leteckými útoky na budovy institucí Hamásu a domovy jeho vůdců, a také na místa startu raket zaměřených na Izrael [http://www.reuters.com/article/idUSTRE4BS1M520081229]. 3.ledna izraelské pozemní jednotky vstoupily do pásma Gazy a začaly operace ve městech Gazy proti bojovníkům a vůdcům hnutí.

Podle tvrzení  izraelského vedení Hamás vedl válku teroristickými metodami pomocí sebevražedných atentátníků proti izraelským jednotkám. Kromě toho se tvrdí, že bylo široce použiváno minování domů, škol a nemocnic. "Pokud je Hamás tak znepokojen kvůli civilním obětem, nedával by miny pod domy a vzdělávací instituce", -. uvedl velitel izraelské pěchotní brigády, Givati [http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2009/01/19/givati/] Současně také Izrael byl obviněn organizací pro lidská práva a Komisí OSN z válečných zločinů. Nicméně vyšetřování OSN a organizace pro lidská práva mnohá obvinění proti Hamásu nepotvrdilo. 

Vzhledem k tomu, že Izrael zavedl blokády pásma Gazy během bojů, a tím zablokovala přístup do Gazy i některým zahraničním pozorovatelům, oznámení o mrtvých jsou omezené zprávami MZV Izraele a některými palestinskými zdroji. Podle palestinských zdrojů v bojích bylo zabito 1314 lidí, včetně 412 dětí, 110 žen a 48 bojovníků Hamásu a bylo zraněno 5300, včetně 1855 dětí a 795 žen [http://lenta.ru/news/2009/01/22/victims1/]. 

Zástupci IOS vytvořili komisi, která dala celkový počet lidí  zabitých během operace Palestinců - 1166 lidí. Z nich více než 709 - členy různých vojenských skupin Hamásu a další teroristických organizací. Počet mrtvých civilistů (včetně žen a dětí) - 295 lidí. Nepodařilo se identifikovat zapojení do boje 162 mužů. [http://www.terrorism-info.org.il/malam_multimedia/ru_n/pdf/ipc_r021.pdf] 

Po operaci, vypukly ozbrojené střety mezi ozbrojenci Hamásu a Fatahu v Gaze. Podle místních zdrojů bylo zraněno nejméně 20 lidí. Kromě toho aktivisté hnutí Hamás neumožňují obětem války dostávat pomoc v polní nemocnici vytvořené Izraelem. Teroristé odnímají humanitární pomoc, která přichází do sektoru. [http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2009/01/20/gaza_razborki/] 

Zástupce Fatah Fahmi Az-Zahir řekl, že během operace Lité olovo Hamás zabil 16 a zranil více než 80 aktivistů z Fatahu. [http://www.sem40.ru/lenta/news-dir/177533.html]

Zvláštní  vyslankyně OSN pro děti a ozbrojené konflikty Radhika Coomaraswamy řekla, že OSN je připravena uznat využívání dětí Hamásem jako lidský štít. Coomaraswamy zdůraznila, že její zástupci neviděl tento jev přímo, ale nemohou popřít, že to neexistuje. [http://newsru.co.il/mideast/06feb2009/shield303.html]

Organizace spojených národů poprvé uznala skutečnost, že Hamás je zapojena do rozkrádání humanitárních dodávek a zabavuje humanitární pomoc pro civilní obyvatelstvo Gazy [http://www.mignews.co.il/news/society/world/040209_145100_56885.html] [http://newsru.co.il/mideast/06feb2009/vorugi913.html] 19. května 2009 tuto skutečnost potvrdily oficiální internetové stránky palestinské samosprávy: 46 sanitních vozů, dodaných arabských zeměmi jako humanitární pomoc byly zabaveny Hamásem, přebarveny v černé a přizpůsobeny pro vojenské účely. [http://www.palpress.ps/arabic/index.php?maa=ReadStory&ChannelID=55452 - arabsky] 

Ozbrojený  konflikt mezi Hamásem a al-Kájdou 

Izraelské  zpravodajské služby varovaly, že se v Gaze organizuje buňka Al-Káidy [http://religion.ng.ru/politic/2009-04-01/6_islamism.html?insidedoc], ale Hamas to odmitl. Nicméně se napětí mezi stoupenci Hamasu a al-Kájdy postupně zvyšovalo. Příznivci Al-Kájdy tvrdili, že Hamás je "příliš měkký", v rozhovorech s Izraelem nesplňuje přikázání džihádu v plném rozsahu. 

14.srpna 2009 v Rafiyahe během pátečních modliteb Abdel-Latif Moussa, který  je považován za vůdce al-Kajdy v Gaze, řekl: "Gaza je islámský  emirát, patříme k al-Kájdě, a náš vůdce - Usáma bin Ládin!" http://www.7kanal.com/news.php3?id=266445 Moussa kritizoval Hamas a řekl, že "toto není islámské hnutí." Řekl, že Hamas chce pouze dosáhnout moci, alw se nesnaží zavést islámské právo, šaría. 

Ve svém kázání  Moussa řekl, že Hamas provádí světskou politiku a jen se obléká do oděvu islámu. Podle slov imáma, Hamás již zabavil  u místní al-Kajdy zbraně na 120 tisíc dolarů. [85] Proto, Imam Moussa slibil mstít násilně.

Když  se stalo známé, že se policie Hamásu blíží mešitám, přišla i ozbrojení příznivci Moussy. 
 

Síly Hamásu obklíčily mešitu v Rafiyahe, a pak se mezi válčícími stranami začaly střelby. V mešitě zahřměly silné výbuchy. Nejméně 24 lidí bylo zabito, mezi nimi, Jibril al-shima, jeden z velitelů hnutí Hamás, a více než 120 lidí zraněno. [http://mignews.co.il/news/disasters/world/150809_101658_17324.html] 

Ihab Hussein, mluvčí Hamasu řekl, že Moussa spáchal sebevraždu jako sebevražedný  atentátník s vybušninou kolem pásu. Několik fundamentalistů  také následovaly příkladu svého vůdce. [http://mignews.co.il/news/disasters/world/150809_223957_92677.html] 

Hamás byl prohlášen za teroristickou organizaci v Kanadě, EU, Izraeli, Japonsku a Spojených stáech a byl zakázán v Jordánsku. Austrálie a Spojené  království má v seznamu teroristických organizací  pouze vojenské křídlo Hamásu.

Podle průzkumu, který byl proveden v několika arabských zemích, 90% respondentů  v palestinské samosprávě, Jordánsku, Sýrii a Egyptu a 67% v Libanonu považují Hamás spíše za "legitimní organizace odporu" než za "teroristickou organizaci". 

Terorismus Hamásu tedy bezesporu není totožný s nacionalistickým terorismem laického typu, který se v Palestině projevoval v určitých fazích konfliktu. Terorismu Hamásu není možné opravdu rozumět, pokud bychom jej izolovali od jeho náboženského kontextu islamského fundamentalismu.

Hamás má  svůj vlastní názor na řešení palestinské otázky, podle statutu je třeba zabraňovat vývoji mírového procesu a konání  dalších mírových konferencí. Jakékoli urychlování zmíněných procesů vede k tomu, že Hamás odpovídá novými vlnami sebevražedních útoků proti izraelskému obyvatelstvu. 

Hamás : islámský  terorismus ve Svaté zemi / Massimo Introvigne - Praha : Vyšehrad, 2003